Na internetu toho lze najít opravdu spoustu, od nejnovějších zpráv až po návod, jak sestavit atomovou bombu. Ovšem vzhledem k tomu, že na internet může kdokoliv napsat prakticky cokoliv či vložit jakékoliv video, nikde není záruka, že informace, které získáme, jsou pravdivé. Přesto existuje několik tipů, jak tyto nepravdy poznat.
První z nich je bombastický titulek článku. Zde je jasné, že autorovi jde především o návštěvnost a peníze, a s ověřováním zdrojů se tedy příliš nenamáhal. Nebo si i informaci za účelem získání pozornosti i vymyslel. Sem patří titulky typu: „To, co našel po příchodu domů, ho šokovalo!“ a podobně.
Další velmi vypovídající indicií je neuvedení zdrojů. Odkud to autor ví? Kde vzal ty informace? Na toto je nutné se při každé návštěvě jakékoliv internetové stránky ptát. Pokud není zdroj nikde uveden, je dobré zeptat se přímo autora článku. Podle jeho odpovědi poznáme, zda mu můžeme věřit.
Podezřelé může být, i pokud daná věc vypadá až příliš dobře. Bohužel, staré pořekadlo „příliš dobré než aby to byla pravda,“ obvykle platí. I v tomto případě je dobré ověřit zdroje, ze kterých bylo čerpáno.
Samostatnou kapitolou jsou potom falešné citáty slavných osobností. Většinu věcí, které jsou jim přisouzeny na internetu, dané osoby nikdy neřekly. Karel IV. například nemluvil o muslimech. Proč? Protože za jeho doby se jim tak neříkalo. Název „muslimové“ získali až mnohem později. Ve 14. století byli nazýváni mohamedány.
Pozor je třeba dávat i na zabarvování zpráv, tedy přidávání neověřených či přímo lživých faktů k existující události. Celá věc tak může získat zcela nový kontext.
Nejlepším pomocníkem je tedy být ostražitý a řídit se heslem „důvěřuj, ale prověřuj“. Hlavní je sledovat zdroje až k jejich úplnému konci. Například někdo uvede jako zdroj odkaz na wikipedii. Dobře, ale odkud čerpal člověk, který tu informaci na wikipedii dal? Takto musíme řetěz sledovat až k samotnému konci. Jedině to nám pomůže vyznat se ve spleti internetového informačního marastu.