Když chceme dnes někam cestovat, máme to snazší než dřívější cestovatelé. Nemusíme se trmácet dopravními prostředky poplatnými své době, od nějakých těch příležitostně využitých povozů až po nepohodlné socialistické autobusy a špinavé a věčně zpožděné vlaky, nemusíme doufat, že nás nechají přespat někde ve stáji či seníku, ani nemusíme doufat, že nás aspoň někde nechají rozbít stan nebo se náhodou objeví za úplatek recepčnímu nějaký volný pokoj v hotelu. Dnes už si můžeme hodně vybírat, všechno si můžeme dokonale naplánovat, a to i v dlouhém předstihu, a pak už se tedy můžeme těšit.
Ale přesto je záhodno na něco nezapomenout. I dnes provázejí cestování určitá rizika, která by se neměla podcenit. A která to jsou?
- V některých zemích, i když už je jich vcelku málo, vyžadují po našincích víza. A je tedy třeba se postarat o jejich sehnání. V čemž někdy pomohou informace ze stránek našeho ministerstva zahraničí, ale leckdy je záhodno obrátit se přímo na ambasádu dané země, protože ne vždy jsou pravidla neměnná.
- V leckteré zemi hrozí třeba i nemoci, které pro naše končiny nejsou typické. A než něco takového dostat, to je lepší se informovat a třeba se nechat naočkovat nebo využívat profylaxi.
- Stejně jako nemoci mohou našince leckde ohrozit i ozbrojené konflikty nebo zločinnost. Ne všude ve světě žijí v míru, a ne všude se krade tak jako u nás. A to není záhodno riskovat, tomu je lepší se vyhnout.
- A protože stále platí ‚jiný kraj, jiný mrav‘, je lepší brát v potaz i to, že ne všude smýšlejí jako my. A zatímco třeba náš pan farář s hříšníkem zřejmě vlídně pohovoří, kdo ví, co čeká bezvěrce dejme tomu někde v mešitě, a zatímco u nás nadáváme snad všem politikům bez výjimky, urážku thajského krále bychom si odskákali.
Čímž ale nechci vůbec nikoho odrazovat od cestování. Jen chci, aby si to každý z nás užil. A k tomu přijde každá dobrá rada určitě vhod.